DAY 4 - TEHERAN, KASHAN

Do Teheránu přijíždíme kolem sedmé, mno spíše jsme se pomalu sunuli dopravní zácpou vstříc teheránskému smogu. Po výstupu z busu následuje klasické:
„Mister, taxi?“
„No taxi“
„Mister, hotel?“ Taxi?
„No taxi, No hotel“
„Where do you go my friend“?
„Leave me alone“
Tudíž se mě daří po chvilce taxikáře setřást a začiná snad se zorientovat, zjistit kde vlastně jsem a kam mám jít. Že jsem skutečně na Západním nádraží si ověřuju podle gigantického Azadi památníku a televizní věže na straně druhé, otázka ale spíše je kam na metro? Chvíli zmateně pobíhám okolo snažíc se zorientovat dle mapy v LP,  což se moc nedaří, ař se dám do řeči s chlapíkem co zde studuje PhD a umí dobře anglicky. Dáme čaj a jde se na bus. Já chtěl sice na metro, ale to on nějak nebral v potaz. Rozloučili jsme se na neoznačené autobusové zastávce s tím, že odtud co nevidět něco na stanici metra Azadi pojede. Úplně se vidím jak mě bus vyplivne někde in the middle of nowhere, takže jdu raděj po svých k Azadi památníku a odtud, když už se konečně zorientovávám, po hlavní ulici směr metro. Na mapě kousek, ve skutečnosti hodinka chůze v teheránském dusnu a všudypřítomném smogu.
V metru již pohoda, beru několik lístků do zásoby a jedu na Chomejního náměstí, odkud bych rád na blízký Golestan palace a na bazaru ukrytou Chomejního mešitu. Na náměstí jsou záchodky a i tyhle jsou zdarma, nechápu, ale je to tak…ještě před hranicema mě Rasoul říkal, ať rozhodně nikde na WC v Íránu neplatím, že jsou všechny zdarma a opravdu je to tak.
Vstup na golestánské paláce je celkem 22 000 IRL, což byla asi trochu zbytečná investice. Platí za totiž za každý palác zvlášť, takže v pohodě zakoupit lístky do poloviny paláců. Nebo neplatit nic a jen se procházet po nádvoří. Podobně worth-seeing je i dobře ukrytá Chomejního mešita. Mno, aspoň jsem se podíval na bazar a ochutnal výborné skořicové taštičky. Kvapím zpět do metra směr bývalá americká ambasáda, nyní zvané US Den of Espionage, což je dneska hlavně plot pomalovaný propagandou jako např. Socha svobody s lebkou spolu s protiamerickými výroky místních fousaáčů.  VtipnéJ.
Za výměnou jedině na Ferdousi street, tak praví LP a já tak také činím. Ve fast foodu se zataženými roletami (takže nás Alláh nevidíJ) dávám luxusní kuřecí sandwich s zam-zam kolou za cca 25000 IRL. Hned vedle je banka Melli a mně opět přeje štísko, páč zrovna otvírájí expozici národního pokladu, jenž je ukryta pod bankou v sejfu. Platím 30 000 IRL a spolu s ostatníma odevzdávám vše, včetně peněz a dokladů. Na dotaz o bezpečnosti mých finanční, se pán pousměje a odpovídá, že jsme přece v banceJ. Tolik zlata, stříbra, diamantů, drahokamů atd. jsem nikdy neviděl a těžko říct, zda ještě někdy uvidím. Úžasný! Jak si dobíral jeden Polák, české korunovační klenoty jsou proti tomu chudý příbuzný. Foto bylo překvapivě zakázáno.
Jelikož nemám v Teheránu důvod se déle zdržovat a chci být zavčas v dalším bodě své cesty – Kashanu, po ¾ hodiny opouštím sejf a metrem jedu na Jižní nádraží, kde během pár vteřin nasedám do busu směr Kashan. Bus je nový, takže vše je pěkně v igelitu, ptám se ukecané studentíka vedle, zda mu to nepřipadá divný. Naopak, je to úplně normální, nechápe můj dotaz. Za 3,5h jsem na místě, resp. na křižovatce odkud za 1000 IRL jedu savari (shared taxi) do centra k vyhlédnutým hotelům. První mosaferhúne (=ubytovna) hlásí full, i když mám spíš pocit, že mě tam nechtějí jako cizince ubytovat. Druhý „hotel“ s hrdým názvem Golestan Inn mně nabízí pokojík za 100 000 IRL, bez smlouvání, buď ber nebo ne. Odevzdávám pas, vyplňuju papíry a už mám de facto klíče v ruce, když přichází jiný týpek, který po zjištění odkud jsem, zvyšuje cenu na 150 tisíc riálů. Vydírání a dvojí ceny toho typu odmítám akceptovat, tak se chvíli dohadujem, beru bágl a odcházím. I kdybych měl spát někde pod širákem nebo jet jinam, tak u tohodle vydřiducha spát rozhodně nebudu. Klusám do posledního GH Khan-e Ehsan, kde mně přeje štěstí a mám nocleh pod hvězdami a zadarmo. Pokoj stojí 200 tisíc riálu před smlouváním, což bych i bral, nicméně se ptám, zda bych nemohl spát venku, tak chlapík souhlasí. Palanda je hodně tvrdá, ale ta romantika u bazénku a pod pomerančovníky a rajskými jablky.

Na závěr dne net, kde jsou blokovaný český stránky jako centrum.cz nebo idnes.cz, do cukrárny na brutálně sladký shake se zmrzlinou a dobrou noc…