DAY 10 - QESM, LAFT

Bylo řečeno, že snídaně je included, ale tak jendoduché to úplně nebylo. Ráno se personál obměnil, nikdo neuměl english a tím pádem nám nebyl nikdo schopen sdělit, kde se vlastně snídaně koná. Vedle v Diplomat hotelu snídají Indoši, tak se tam snažíme vecpat, ale vyhánějí nás, že prý snídaně je u nás. Nikdo nic neví, pořád někam telefonují, takže to skoro vypadá, že jsme první, kteří řeší tento problém. Mno nakonec se zjistilo, že snídaně je v našem hotelu v jakési garáži, kdo to ale mohl vědět, když je všechno všude napsané v fársí? Je to klasická evropská snídaně vyšperkovaná o mrkvový džem a med z růžvých lístků.
Do vesnice Laft se jede už v pěti lidech, ráno dorazil další traveller z Chomutova jménem Adrian, toho času v Dublinu, tudíž je v taxíku (100 000 IRL) trochu těsno. Laft je jednak profláklý „off the beaten track“ cíl z LP, ale hlavně milý přístav plný dřevěných lodí a větrných věží zvaných „baghíry“. Pěkně se zde fotí, moře má kouzelně tyrkysovou barvu, mezi loďkama pobíhají krávy, na molu se prozměnu motají děcka, mno pohoda a vedro:-). Dalším samozvaným taxíkem (opět na korbě za 80 000 IRL) přejíždíme do vesnice Tabl, kde by mělo být přístaviště loďek k mangrovníkovým hájům. Přístaviště bylo a Arabové už na nás čekali. Měli nás v hrsti, takže to žádné velké smlouvání nebylo. Nakonec bylo dohodnuto, že bude platit každý 40 000 IRL, tedy asi 4 dolary za hodinovou projížďku.  Údajně zde mělo být moho různých druhů ptactva, ale asi se většina někam odstěhovala, páč ti co zůstali by se dali spočítat na prstech obou ruk. Situaci zachraňuje tichomořsky tyrkysově modré moře a krásní velbloudi, kteří se potloukali na ostrůvcích.  Nebyla to špatná vyjížďka, ale asi všichni čekali o trochu víc.
Nejbližší dědina je cca 2km, slounce opravdu hodně praží, takže nás mají Arabové v hrsti podruhé, neboť bez jejich odvozu se neobejdeme. Za 120 000 IRL a opět na korbě terénní Toyoty se vezeme směr přístav k Hangam Islandu. Jízda na korbě je fine, i když při 140 km/h, to už malinko přestává být legrace. Vybourat se, tak to máme všichni jasné.
Drahá  loď a žádní delfíny, to jsou dva důvody, proč výlet na ostrov rušíme a jdeme se věnovat koupačce. Zdá se mi, že voda je nějaká chladnější, řekl bych tak 29°C, ale přežít se to dá:-). Josef zavzpomínal na svoji původní profesi učitele, když se snažil naučit plavání jednoho místního borce, co se pár minut předtím skoro utopil ve snaze dosáhnout břehu poněkud svérázným psím plaveckým stylem.
Jelikož jsme skoro na stejném místě jako den předtím, rozhodujeme se opět pro stop, a to pěkně zadarmo. Není to tak jednoduché, protože stop se tu většinou bere jako placená služba, ale není to nemožné. Po pár minutách nám zastavuje dodávka a i když nejede až do Qesmu, tak lezeme na korbu a jedem. Dost možná na stejném místě jako včera sjíždíme z hlavní silnice do vesnice. Chceme vystoupit, ale Josef hlásí, že chlápek říkal, že jenom něco naložíme a hned zase pojedeme dál. Co chce chlapík naložit a proč, to nikoho moc nettápí, až do doby, než dojedem doprosřed vesnice, kde nám naznačuje, že máme přesednout k jeho kámošovi a ten že by nás hodil za 100 tisíc do Qesmu. Akorát se tomu zasmějem a jdeme pryč směr hlavní silnice. Zpráva o tom, že jsme dojeli se šíří rychlostí blesku, o čemž svědčí zvědavci a čumilové na motorkách, kteří krouží kolem. Jenom se podívají a hned jedou nazpět:-). Co je trochu nevýhoda při našem podvečerním stopování je fakt, že za pár minut se setmí, odzvoní se Ramadán, což mimojiné znamená, že dost dlouho vůbec nic nepojede. To ovšem některým z nás nebrání velkoryse odmítnout odvoz za 60 tisíc. Čekáme, stmívá se, lamentujem a místní děcka se nám smějou. Mezitím na nás jezdí čumět místní omladina a sem tam někdo nabídce odvoz za sto tisíc, až najednou začne kvílet muezín a život se zastavuje.
Hmm, tady někdo tak dlouho vybíral, až přebral:-). Nakonec stejně jedeme do Qesmu za 100 000 riálů, takže jsme nic neušetřili, ale aspoň bylo nějaké vzrůšo.
Že najít nějakou dobrou restauraci není jenom tak, jsme se přesvědčili už včera. Dneska tedy nencháváme nic náhodě a dle doporučení jedem taxíkemd o Naeem restaurantu. Ten se jeví zdálky jako poměrně luxusní záležitost, zblízka je to už horší, je to takové pseudo pozlátko v rádoby evropském stylu. Tomu odpovídají i ceny, řádově 10 dolarů z jídlo. Smažené rybky byly docela obstojné, rýže jako vždy, salát trochu oslý a k pití byla jenom Pepsi. Nebylo to zlé, ale typical iranian restaurant to rozhodně nebyl. Další taxi na hotel, nákup melounů, na hotel, deník a spát.