DAY 17 - VAN, ISTANBUL, BRATISLAVA, BRNO

Den sedmnáctý je dnem posledním na mé letošní íránské dovolené. Letadlo do Istanbulu letí sice až o půl druhé, ale i tak mám stěží čas na návštěvu skály a pevnosti kolem jezera, rychlou výměnu peněz a cestu na letiště. Zvlášť, když jsem se v dolmuši poněkud zamyslel a přejel cíl a tak si prodloužil cestu po Vanu o další hodinu. Velká škoda nedostatku času, věcí je tu plno, které by šly objevovat.
Alespoň, že mám čas na nákupy mých oblíbených oliv, sýru, koření, pudinků apod.
Skoro až na letiště se dá dostat dolmušem, za 1 liru, takže nakonec mám ještě moře času, ale kdo to mohl dopředu vědět. Zvlášť když zde se na nějaké doby odbavení před odletem vůbec nehraje. Tak mám plno času na pár čajíků a dopisování deníku. Odlet kolem vanského jezera se řadí jednoznačně mezi ty nejnádhernější a nejpůsobivější. Kdyby nebylo nudného mezipřistání v Ankaře, bylo by dobře, takhle se cesta vleče a v Istanbulu přistáváme až kolem páté.
Další hodinku busem do přístaviště Kadikoy, odkud lodí do Eminonu. V Istanbulu je kosa a moc mě to zde tentokrát nebaví. Moc lidí, mraky turistů a vše tak nějak moc známé. Balik ekmek, což je bosporská rybka v tureckém chlebu, stojí už 4 liry, ale výborný je pořád.
Kolem Modré mešity je ještě více turistů než obvykle, to ovšem není nic proti jarmarku v který se proměnil park vedle Modré mešity. Děs a běs, marně se snažím vzpomenout, zda to zde před dvěma lety vypadalo stejně  nebo ne…subjektivně mám pocit, že se hlavně střed města hodně změnil a hodně přibylo turistů. Batoh na zádech mým smíšeným pocitům rozhodně nepřidal, kór když jsem na nádraží Sirkeci zjistil, že zde je úschovna.
Jak jsem unaven, tak už se mě courat nechce a jdu směr trajekt, Kadikoy a bus na letiště. Dle informací z Internetu měly trajekty jezdit do půlnoci, chyba, poslední jedou před desátou. Beru tedy poslední jezdící trajekt kamsi jinam, odkud má jet bus do Kadikoy. Hold, je třeba to udělat ještě trochu zajímavý. Je mi zima, utrácím poslední liry a sunu se na letiště. Řidiči nefuguje kasa, takže jedu zdarma. Na letišti je nuda a plno Čechů a Slováků. Letadlo letí ve 04:40, je plno, ale mám štěstí, moje trojsedačka je prázdná. Stejně ale nespím.

V Bratislavě snad mrzne. Řidič obstarožní kloubové Karosy mě při dotazu na koupi lístku v autobuse posílá někam a já se konečně probouzím z íránského snu do studené reality. Bratislava se mě opravdu značně nelíbí. Na nádraží mě otravuje smažka, první a poslední konfikt na cestě zažívám zde na vlakáči v Blavě…není co dodat, cestě skončila.